Crowdfunding kampaň na "V říši stínů"
Tak je to tady. První díl "V říši stínů" se už chystá. Návrh je hotový, přebal můžete vidět na fotce a všechno už míří do tiskárny. Pokud byste chtěli podpořit jeho vydání, můžete prostřednictvím crowdfundingové kampaně na stránce donio.cz, kde si můžete vybrat libovolnou z nabízených odměn, podpořit projekt finančním příspěvkem nebo jej nasdílet a říct o něm svým kamarádům a známým. Chcete stát u toho, když se tato knížka bude dostávat na svět?
Pomůžete učiteli matematiky na základní škole splnit sen v podobě vydání vlastního románu? Že učitelé matematiky jen leží v číslech a rovnicích a nic jiného je nezajímá? Kdeže. Někteří píšou spousty let, a když se všechno sejde, může vzniknout i třídílný fantasy román, jehož první díl bych vám chtěl dnes představit. Vznikal postupně celých dvacet let a v letošním jubilejním roce mohu s klidným svědomím ohlásit hotovo. Jsem moc rád, že si k vám našel cestu tento odkaz, takže pojďme na to, havrani již vzlétají a nad obzorem se stahují temná mračna…
Knihou "V říší stínů" trilogie začíná, další díly nesou název "V říši naděje" a "V říši snů". Psát jsem ji začal v roce 2004, na koleně do sešitu vedle stanu v kempu, kde kostrbatým písmem v improvizovaných podmínkách vznikl prolog a první kapitola. Původní verze už dávno pohltil čas a vše bylo od té doby nejméně stokrát přepsáno a přepracováno. Ale osud tomu chtěl, že u těch pár stránek nezůstalo.
Co mne vedlo k napsání trilogie?
Znáte ságu Píseň ledu a ohně od George Martina? Jeho Hra o trůny před lety naprosto změnila můj pohled na fantasy žánr. Bylo to něco úplně jiného. Žádná pohádka o souboji dobra se zlem, kde dobro vítězí, hrdinové s mečem v ruce úspěšně čelí nebezpečenstvím a přesile a procházejí dobrodružství, z nichž se nakonec vždy dostanou. V jeho podání to byl krutý drsný středověký svět s úžasně prokreslenými postavami. A protože jsem v dalších letech hledal a nenacházel knihu, která by ve mně dokázala vzbudit podobně silný dojem, rozhodl jsem se, že si ji napíšu sám. Příběh, ve kterém bych mohl svoje hrdiny pořádně potrápit a dostat je až na hranu. Zkrátka něco takového, co bych si sám rád přečetl. Píše se rok 2004, sedím vedle stanu a píšu…
První díl jsem měl hotový někdy kolem roku 2008. Druhému se na svět moc nechtělo, přišly malé děti i tvůrčí krize a nebylo tolik času a sil sedat po večerech ke psaní. Zato třetí díl se psal sám a kostra byla hotová za rok. Za pouhých třináct let od vzniku prvních stránek byly všechny díly hotové. I když hotové… Ty "hotové" knihy jsem znovu mazal, upravoval a při tom sledoval, jak příběh roste.
I letos jsem první díl předělával, ale tentokrát už s vizí, že by to nebylo jen do onoho pověstného šuplíku, ale že ho opravdu vydám, když už máme to jubileum. Vždyť v těch skoro patnácti stech stránkách mám pořádný kus života a dvacet let práce! Pevně věřím, že jsou natolik dobré, aby udělaly lidem stejnou radost jako mně, když jsem je psal.
O čem je příběh?
Pokud vás předchozí řádky navnadily, začtěte se do ukázky níže. Dozvíte se o osudech Dereka Terelyho a jeho bandy psanců živořících na okraji království, o králi Luttigovi a jeho strastiplném nástupu na trůn a podíváte se za tajemné zdi dhákijských chrámů, kde nejvyšší představení církve musí řešit krizi své víry. Příběh od původní představy zbojnických osudů rostl, vstupovaly do něj další postavy i hráči a postupně se přede mnou rozprostíral celý nový svět. Svět temný a pochmurný, kde ne vše dobře končí a ne všechno má řešení. Kde chybí hrdinové v klasickém slova smyslu a za oponou snění se v dalších dílech nachází zcela nové světy.
Údaje o knize:
Počet stránek: 448
Pevná vazba
Druhý díl: "V říši naděje"
Třetí díl: "V říši snů"
Kdo za projektem stojí?
Jmenuji se Libor Pelcman, je mi 43 let a pracuji jako učitel matematiky a zeměpisu na jedné z plzeňských základních škol. Matematika nevypadá zrovna jako standardní obor předurčující k dráze spisovatele, ale k literatuře a zvlášť fantasy jsem měl vždy blízko. Školní knihovna také spočívá na mých bedrech, a pokud mne někde potkáte, většinou to bývá s knihou v ruce. V tramvaji, ve vlaku nebo třeba o přestávce na hokeji na zimním stadionu. A od čtení už byl jen krůček k sepisování něčeho vlastního.
Když je čas, holduji muzice či karetním a deskovým hrám, z nichž srdcovou záležitostí je Hra o trůny. A protože mě psát baví, kromě hraní o ní i píši, takže mám na svém blogu už přes 500 článků s recenzemi a reporty o této karetní hře. To psaní je mi zkrátka nějak souzeno.
Mám úžasnou rodinu, ženu a dvě děti, jejichž nebetyčná trpělivost a podpora jsou dalšími z dílků mozaiky, které mi umožnily vše dokončit. Dcera je velká čtenářka, takže i skutečnost, že by právě ona mohla držet tatínkovu knížku v ruce, by byla jedním ze splněných snů.