Ukázka 1 - úryvek z Prologu

Derek Terely byl jedním z nejzdatnějších mužů v jejich skupince, ale i tak měl co dělat, aby se vyškrábal na protáhlé návrší mezi všemi těmi šlahouny a trnitým křovím. Ošklivě si sedřel dlaň o kmen stromu, ale bolest nevnímal, krvavé šmouhy na kůře si taky nevšiml. Mezi stromy se mu otevřel výhled na protější návrší, kde se do plamenné zkázy propadal jeho domov. Pohled na známé stavby zahalené kouřem byl tak neuvěřitelný, že ho přikoval na místě, a tak tu jen mlčky stál a krvácel na netečné tvrdé dřevo.

Zrovna se propadl krov hospodářských stavení, jejichž střecha se za hlasitého praskotu zhroutila dovnitř budovy a vymrštila do vzduchu mračno jisker. Pod tou plamennou hudbou se jistě ozývaly i živější zvuky, výkřiky, nářek a pláč, ale těch byl milosrdně ušetřen. Některé úseky hradeb se možná ještě dařilo držet, ale nakonec to stejně nebude nic platné. Zuřivý odpor byl jen hýčkáním poslední naděje na záchranu, která neměla odkud přijít. Král Luttig si přivedl dostatečně velké vojsko, aby odpor obránců zlomil jedním soustředěným úderem.

"Hajzl královskej," procedil přes zaťaté zuby. Ať se smaží v plamenech a otec taky, za celý ten poslední rok. Za celou tu nesmyslnou rebelii.

Královi vojáci dobíjeli přeživší u brány a na hradbách se mezitím podařil další průlom. Obránci se shlukli před vnitřní věží, ale její nejhořejší patro už také hořelo. Někteří se vzdávali a odhazovali zbraně, ale část bojovala dál. Povstání barona Terelyho bylo otevřenou rebelií proti trůnu a nejspíš nevěřili v milosrdenství vítězů. V případě velezrady se milosti nerozdávaly a v čele vojska postupoval vedle krále Luttiga i místní správce Kristen, který byl nenávistí k jejich pánovi proslulý.

Můj otec se už možná v plamenech smaží, prolétlo mu hlavou. Bude buď někde dole na nádvoří, nebo ve věži, pokud už tedy není mrtvý.

"Dereku, co to děláš," ozval se za ním Frederik. "Nezastavuj se. Musíme pokračovat." Silným stiskem mu sevřel rameno. "Jdeme."

Ne, nemohl dál, musel se dívat.

"Zvlášť tady se nezastavuj. Miriam…" Víc než její jméno nebylo třeba dodávat.

"Dereku, slyšíš? Říkám, že musíme jít." Když se ani tentokrát nedočkal reakce, popadl ho jeho nejbližší přítel za rukáv a táhl ho pryč. Pryč od hořícího hradu, od jeho otce, nepřátel, od krve rozmazané na kmeni stromu.

x-x-x-x

Jonathan Kristen procházel po popelem pokrytém nádvoří a mezi zuby drtil kletby. Král Luttig jej sledoval od brány obklopen vojáky, a nakonec jej k sobě přivolal, protože Kristen by jinak křižoval zničenou tvrz až do soudného dne.

"Unikly. Jeho děti se někde zašily. Vypadá to, že tu nebyly, už když to všechno začalo," vztekal se správce Addhidy.

"Nemůžou být daleko," snažil se jej uklidnit král. "Dostaneme je."

"Dokud bude ten spratek pobíhat kolem, pohraničí nebude bezpečné," pokračoval Kristen.

"Je to jen kluk a ještě menší holka. Moc jejich otce byla zlomena a ostatní dostali lekci. Nebavíme se zde o následovníkovi trůnu s královskou krví, ale jen o potomcích řadového šlechtického rodu, jednoho z mnoha. Pro bezpečnost tvého území jsme udělali vše, co se udělat dalo."

"Chci je," zvýšil Kristen hlas, až mu král namířil obviňující prst do tváře.

"Ticho, Kristene. Tímhle tónem v mé přítomnosti mluvit nebudeš. Vojáci si to mohou špatně vyložit a mezi námi je přece všechno v naprostém pořádku, nebo se snad mýlím?"

"Prosím o odpuštění, Výsosti."

"Omluva se přijímá. A ohledně těch dvou neměj starosti. Zahynou v horách, někdo je udá, zkrátka dřív nebo později někde vyplavou. Problém s rodem Terelyů já osobně považuji za vyřízený a tobě by po dnešních událostech nemělo činit problém si na svém území zajistit pořádek. Vracím se do hlavního města a očekávám, že se postaráš o mír v mojí říši."

"Postarám," slíbil Kristen a naposledy pohlédl na ohořelé budovy, skupinu zajatců a mrtvá těla na nádvoří. "Ale ty dva dostanu, to přísahám. Právě kvůli míru ve vaší říši."

Zápal, s jakým ta slova pronášel, králi Luttigovi bez jakýchkoliv pochybností potvrdil, že konflikt mezi jeho zástupcem zde na severu a rodem Terelyů nebyl zdaleka jen politický, že už dávno přerostl do osobní roviny. Kristen mu však byl oddaný až za hrob a věřil tomu, že teď už si své území dokáže ohlídat. Osud několika psanců král řešit nehodlal.